Festivalový fejeton Michala Viewegha

Festivalový fejeton Michala Viewegha 

pro 22. ročník Literárních Františkových Lázní

.

Jak víte, dámy a pánové,  jsem stejně jako většina z vás, spisovatel. Vydal jsem více než třicet knih: hlavně romány, novely a povídky, ale také tři sbírky fejetonů. Ona poslední knížka fejetonů je navíc úplně čerstvá, neboť vyšla sotva před měsícem, takže někteří organizátoři literárních festivalů – např. zde přítomná spisovatelka Alena Vávrová – se díky tomu začali mylně domnívat, že jsem coby fejetonista momentálně ve skvělé formě a že najít téma pro fejeton, kterým bych pozdravil toto spisovatelské setkání, pro mne bude – jak říkáme my, jejichž slovní výrazivo se ani v sedmapadesáti letech nezbavilo jazykových beďarů puberty – úplná brnkačka….

.

Inu, úplná brnkačka to pro mne není – a to i přes to, že všechna pravidla pro psaní fejetonu důvěrně znám. Vím samozřejmě, že fejetonista by měl ukázat všednost v novém světle, překvapit nečekaným úhlem pohledu a v ideálním případě i pobavit. Vím, že autor fejetonu má pracovat s ironií a sarkasmem – a rovněž je mi jasné, co by v takovém úvodním fejetonu na setkání spisovatelů mělo zaznít: že je opravdu pěkné, ne-li přímo bohulibé, když se představitelé tak osamělého povolání, jakým je spisovatelství, občas někde sjedou – například ve Františkových Lázních – a mluví spolu … Že je hezké, když se my, spisovatelé – většinou spíše introvertní, nejednou dost komplikované a někdy i psychicky lehce labilní bytosti – jednou ročně přinutíme vylézt z našich temných spisovatelských nor, sedneme na vlak, na autobus nebo do auta, odjedeme do Františkových Lázní a celé dlouhé dva dny (a někteří dokonce i tři, čtyři či pět ) se vydržíme nechovat jako pološílení nekomunikativní sociopaté (kterými my,spisovatelé, dvanáct měsíců v roce, po dlouhé hodiny denně dobrovolně zalezlí v našich zatuchlých pracovnách, ve skutečnosti jsme)… Tady ve Františkových Lázních ovšem samozřejmě všichni předstíráme, že jsme úplně normální lidé: snažíme se vystupovat přátelsky a mile a přítomní kolegové a kolegyně nám toto milé chování vstřícně oplácejí, takže tu všichni společně strávíme nebývale příjemný čas. A abychom si to užili ještě víc, oblékáme si dokonce různé žertovné kostýmy – ty jsou sice definitivním stvrzením naší přetvářky, ale to žádnému z nás spisovatelů nečiní problém, neboť ve světě fikce jsme si zvykli žít už dávno….

.

Michal Wievegh,

spisovatel

.

Ve Františkových Lázních, 18.10.2019