Na tancování nemám prdel (fejeton)

Na tancování nemám prdel

Jednou se mě ptala paní novinářka, co pro mě znamená psaní. Já jsem odpověděl, že je to můj koníček a také droga. Jak nepíšu, mám v hlavě pnutí a nutkání vrhnout to všechno na papír. Jakmile pak sednu ke klávesnici, musím psát a psát. Dokud není hotovo, nemohu se od tématu odtrhnout. Postavy se mi zabydlí v mysli a já s nimi musím dojít až do finále příběhu. Nakonec se s nimi rozloučím a už nemám potřebu je někdy potkat. Tahle droga je nejenom povznášející, ale má i nežádoucí vedlejší účinky. Těmi je „těžkost psaní“. Pero začíná drhnout a příběh jakoby zamrzne. Jakmile k tomu dojde, musím všeho nechat a prchnout od klávesnice.

.

Naposledy mě tahle tvůrčí kocovina přepadla asi před měsícem. Chce to nějakou vzpruhu, abych se zase co nejrychleji dostal do sedla, mumlal jsem si a přemýšlel o nějakém tvůrčím startovači. Naštěstí mi zazvonil telefon, a když jsem ho zvedl, měl jsem pocit, že se někde pod náporem slov prolomila přehrada. Volala mi básnířka Alenka Vávrová a zvala mě na festival Literární Františkovy Lázně.

.

„Nic pořádného jsem letos nenapsal. Akorát jednu povídku a ta navíc vyjde v elektronickém časopise,“ odmítl jsem s díky.

.

„To vůbec nevadí. Klidně přijeď. Tvoji povídku pokřtíme v happeningovém vlaku,“ hořela nadšením a já se rychle nakazil.

.

Stejně tak svým zápalem dokázala strhnout i ostatní literáty. Už tolikrát je přiměla zpívat, skotačit a běhat s knížkami v podpaží. A světe div se, já dokonce tancoval. Navíc veřejně, v nádražní hale plné lidé. Ach Bože, jak jsem se potil. To co jsem předváděl, však nebyl žádný tanec. Jen podivné křepčení, ne do rytmu, ale totálně mimo jakékoli hudební tempo. I´m sorry.

,

Já totiž nemám na tancování prdel. Ano, je tomu tak! Jak jsem doposud vypozoroval, všichni tanečníci, co se elegantně producírují po parketu, umí vrtět prdelí. To já jsem se ale zatím nenaučil. Upřímně se tedy skláním před všemi tanečníky a baletkami. Já na tohle zkrátka vlohy nemám.

.

„Já nemám prdel na tancování. Já mám prdel na psaní. Howgh!“ 

.

Milan Hloušek, 29. 10. 2019