Jan Paul

CZ: Jan Paul, narozen  31.10.1956 v Příbrami

Akademický malíř, výtvarný kritik, publicista a prozaik.

V dětství kreslil seriály, které publikoval časopis ABC. Vyučil se aranžérem a vykonával různá zaměstnání jako tapetář, písmomalíř, kamenosochař či arteterapeut. V letech 1979-1985 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Vytvářel objekty, instalace s použitím textu ve fotografii, a zabýval se projekty, které se týkaly otázek identity člověka v současném světě. Věnuje se malbě, grafice a sochařství. Od roku 2004 maluje prsty bez použití štětců. Fotografuje, píše básně, texty, hraje na kytaru a doprovází se na foukací harmoniku (demo snímek Ruleta života,1983, Noční jezdec, 2004). Píše eseje na různá kulturní a společenská témata (např. Naše národní identita v reflexi uměleckých oborů a kreativních oblastí, vydal Divadelní ústav Praha 2013, či Sensorium dei, vydalo CDK Brno, 2013), a zabývá se publicistickou činností v oboru výtvarného umění (Revolver Revue, Atelier, Britské listy – Monitor Jana Paula, příležitostně časopisy a denní tisk). Psaní prózy se věnuje od roku 2003, v roce 2006 vydal svoji prvotinu, sbírku povídek Deník pošetilého milence (Barrister a Principal), a v roce 2011 knihu O štěstí v umírání (Barrister a Principal), v níž popisuje svoji zkušenost s umíráním své matky. Je členem Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků. Svoji tvorbou je zastoupen v soukromých i veřejných sbírkách u nás i v zahraničí. Žije a pracuje v Praze.


Co pro mne znamená zpívaná poezie?

Co pro mne znamená zpívaná poezie? Je to jedna z mnoha komunikačních forem jak oslovit, jak sdělit myšlenky, pocity, a emoce. Má mé hluboké sympatie, protože působí hned, okamžitě, zde, a právě v tuto chvíli, a je svým způsobem vždy autentická a neopakovatelná. Když maluji obraz, tak vzniká – pokud ho nenamaluji tzv. na jeden zátah – postupně v nějaké rozvaze, jednotlivé fáze malby předvídají další a další, a když ho dokončím, spatří ho lidé v galerii. Obraz už nikdy nemohu dál interpretovat, je pouze jeden, když napíši text, a k němu hudbu, mohu píseň zpívat a hrát mnohokrát a vždy trochu jinak. Když píši text tak chci, aby měl i poetické kvality, nechci jen vyzpívat nějaký názor, třeba křik v písni by neměl být samoúčelný. Byli tu a jsou v této oblasti nedostižní mistři, třeba Vysockij či Okudžava, nebo z našich Karel Kryl, a nebo moji přátelé Vladimír Merta a Iva Bittová. Každý z nich je jiný jinak.

Já jsem především malíř, skládání hudby a psaní textů je pro mě spíše doplňková činnost. Mé texty vycházejí  vždy z konkrétní životní situace, prožitků, myšlenek, ale i názoru, v tom je zpívaná poezie nenahraditelná. V malbě mám spíše jedno stabilní téma, kterému se věnuji, a to je světlo. Zpívaná poezie je ale vlastně také světlo, dost často se odráží v tvářích těch, kteří naslouchají.

Jan Paul


DE: Jan Paul, geboren am 31.10.1956 in Příbram

Akademischer Maler, Kunstkritiker, Publizist und Schriftsteller.

In seiner Kindheit zeichnete er Serien, die die Zeitschrift ABC publizierte. Ausgebildet als Schaufenstergestalter übte er verschiedene Berufe aus, wie z.B. Tapezierer, Schriftenmaler, Bildhauer oder Kunsttherapeut. In den Jahren zwischen 1979 – 1985 studierte er an der Akademie der bildenden Künste in Prag. Er gestaltete Objekte, Installationen unter Verwendung von Texten in Fotografien und beschäftigte sich mit Projekten, die Fragen der Identität des Menschen in der derzeitigen Welt betrafen. Er widmet sich der Malerei, Grafik und Bildhauerei. Seit dem Jahr 2004 malt er mit seinen Fingern ohne die Nutzung von Pinseln. Er fotografiert, schreibt Gedichte und Texte , spielt Gitarre und begleitet sich dabei selbst mit der Mundharmonika (Demo: „Roulette des Lebens“, 1983, „Nachtreiter“, 2004). Er schreibt Essays über unterschiedliche kulturelle und gesellschaftliche Themen (z.B. “Unsere nationale Identität in der Reflexion künstlerischer Fachrichtungen und kreativer Bereiche“, hrsg. vom Theaterinstitut Prag, 2013, oder „Sensorium Dei“, hrsg. von CDK Brünn, 2013) und beschäftigt sich mit publizistischen Tätigkeiten im Bereich der gestaltenden Künste (Revolver Revue, Atelier, Britské listy – Monitor Jan Paul, gelegentlich in Zeitschriften und Tageszeitungen). Mit dem Schreiben von Prosa beschäftigt er sich seit 2003, im Jahr 2006 veröffentlichte er sein Erstlingswerk, die Erzählungssammlung „Tagebuch eines törichten Liebhabers“ (hrsg. v. Barrister und Principal) und ihm Jahr 2011 das Buch „Über das Glück im Sterben“ (hrsg. v. Barrister und Principal) in dem er seine Erfahrungen mit dem Sterben seiner Mutter beschreibt. Er ist Mitglied des Verbandes gestaltender Kritiker und Theoretiker. Seine Werke sind in privaten öffentlichen Sammlungen im In- und Ausland vertreten. Er lebt und arbeitet in Prag.


Was bedeutet für mich gesungene Poesie?

Es ist eine von vielen Kommunikationsformen, wie jemanden anzusprechen, wie seine Gedanken, Gefühle und Emotionen mitzuteilen. Sie hat meine tiefe Sympathie, weil sie JETZT wirkt, sofort, hier und in eben diesem Moment und in ihrer Art immer authentisch und einmalig ist. Wenn ich ein Bild male, dann entsteht es – sofern ich es nicht sozusagen in einem Zug male – allmählich, in gewisser Weise bilanzierend, einzelne Phasen der Entstehung des Bildes sagen weitere und weitere vorher und wenn ich es fertigstelle, sehen es Menschen in einer Galerie. Ich kann das Bild nie mehr weiter interpretieren, es gibt nur eines. Wenn ich einen Text schreibe, und zu ihm Musik, kann ich das Lied vielfach singen und spielen und jedes Mal ein wenig anders. Wenn ich einen Text schreibe, dann möchte ich, daß er auch poetische Qualitäten hat. Ich möchte nicht nur eine beliebige Meinung heraussingen, z.B. sollte ein Schrei in einem Lied nie Selbstzweck sein. Wir hatten und haben in diesem Bereich unerreichbare Meister, wie Visockij oder Okudžava, oder unter den unseren Karel Kryl und meine Freunde Vladimír Merta und Iva Bittová. Jeder von ihnen ist auf seine Weise anders.

Ich bin vor allem Maler, die Komposition von Musik und das Schreiben von Texten sind für mich nur ergänzende Tätigkeiten. Meine Texte entstehen immer aus konkreten Lebenssituationen, Erfahrungen, Gedanken, aber auch Meinungen, darin ist gesungene Poesie unersetzlich.

Beim Malen habe ich eher ein stabiles Thema, dem ich mich widme, und das ist das Licht. Gesungene Poesie ist aber eigentlich auch Licht – sehr häufig spiegelt es sich wider in den Gesichtern derer, die zuhören.

 

Jan Paul