Dušan Spáčil

Dušan Spáčil /1956/

Vystudoval žurnalistiku, pracuje jako nakladatel, reportér a novinář. Dosud publikoval čtyři básnické sbírky. Krajina vláčků Piko, Přebytečný anděl, Hvězdné války a Neználek a Daidalos.

Píše také hudební texty. Několik knížek vydal i v žánru literatury faktu, například

autorizované biografie Hany Brejchové a Nadi Urbánkové či knížku Jak praskaly švy, pojednávající o rozpadu Československa. Žije v Praze.


Co pro mne znamená zpívaná poezie?

Dalo by se odpovědět bonmotem. Každá báseň je zpěv, jen někteří básníci (třeba já), nepobrali moc hudebního sluchu. Teď ale vážně: pro mě – a věřím , že i pro mnoho dalších literátů v mé generaci – byla v mládí zpívaná poezie důležitější než skoro všechny jiné umělecké obory. Když pominu povinou školní literaturu tak první poezie, která mě opravdu chytla, byly písničky Paula Simona. Vyvolaly ve mě takovou vlnu náklonnosti, že jsem se na chvíli stal dokonce překupníkem na ilegální burze desek a výměnami i za nekřesťanské peníze jsem si už za totáče pořídil všechny LP, co duo Simon a Garfunkel i Simon sám, vydali. Také písničkáři tuzemští sehráli v mé literární přípravě obrovskou roli. Mišík zejména proto, že mě upozornil na Josefa Kainara, který je dodnes mým erbovním básníkem, velekněz folku Vladimír Merta tím, jak proměnil každý svůj tehdejší koncert v mystický zážitek.(potvrdí všichni , co tehdy živě slyšeli jak tehdy zpíval Harmonii nebo Prahu magickou), čirou radostí i žírnou duchovní pastvou byly i mnohé písničky Jarka Nohavici, Pavla Dobeše či Vlasty Třešňáka.  Ale zapomenout nesmím ani na šansón – školou krásného slova byly pro mne nejen mnohé písničky zpívané paní Hegerovou (myslím spíš na texty Václava Kopty než Michala Horáčka) ale taky zpívané básně Žáčkovy  skvěle interpretované Věrou Wajsarovou.