Dušan Spáčil

Dušan Spáčil /1956/

Vystudoval žurnalistiku, pracuje jako nakladatel, reportér a novinář. Dosud publikoval čtyři básnické sbírky. Krajina vláčků Piko, Přebytečný anděl, Hvězdné války a Neználek a Daidalos.

Píše také hudební texty. Několik knížek vydal i v žánru literatury faktu, například

autorizované biografie Hany Brejchové a Nadi Urbánkové či knížku Jak praskaly švy, pojednávající o rozpadu Československa. Žije v Praze.


Co pro mne znamená zpívaná poezie?

Dalo by se odpovědět bonmotem. Každá báseň je zpěv, jen někteří básníci (třeba já), nepobrali moc hudebního sluchu. Teď ale vážně: pro mě – a věřím , že i pro mnoho dalších literátů v mé generaci – byla v mládí zpívaná poezie důležitější než skoro všechny jiné umělecké obory. Když pominu povinou školní literaturu tak první poezie, která mě opravdu chytla, byly písničky Paula Simona. Vyvolaly ve mě takovou vlnu náklonnosti, že jsem se na chvíli stal dokonce překupníkem na ilegální burze desek a výměnami i za nekřesťanské peníze jsem si už za totáče pořídil všechny LP, co duo Simon a Garfunkel i Simon sám, vydali. Také písničkáři tuzemští sehráli v mé literární přípravě obrovskou roli. Mišík zejména proto, že mě upozornil na Josefa Kainara, který je dodnes mým erbovním básníkem, velekněz folku Vladimír Merta tím, jak proměnil každý svůj tehdejší koncert v mystický zážitek.(potvrdí všichni , co tehdy živě slyšeli jak tehdy zpíval Harmonii nebo Prahu magickou), čirou radostí i žírnou duchovní pastvou byly i mnohé písničky Jarka Nohavici, Pavla Dobeše či Vlasty Třešňáka.  Ale zapomenout nesmím ani na šansón – školou krásného slova byly pro mne nejen mnohé písničky zpívané paní Hegerovou (myslím spíš na texty Václava Kopty než Michala Horáčka) ale taky zpívané básně Žáčkovy  skvěle interpretované Věrou Wajsarovou.


DUŠAN  SPÁČIL  /1956/

.

Er studierte Journalistik, arbeitet als Verleger, Reporter und Journalist. Bislang hat er vier Gedichtsammlungen herausgegeben – Krajina vláčku Piko (Landschaft der Modelleisenbahn Piko), Přebytečný anděl (Der überzählige Engel), Hvězdné války (Krieg der Sterne) und Daidalos.

.

Außerdem vertont er Texte und schrieb eine Reihe von Sachbüchern, z. B. autorisierte Biografien von Hana Brejchová und Naďa Urbánková oder das Buch Jak praskaly švy (Wie alle Nähten platzten), in dem er den Zerfall der Tschechoslowakei beschreibt.
.

Spáčil lebt in Prag.



.

Was bedeutet für mich Gesangsdichtung?

.

Man könnte mit einem Bonmot antworten. Jedes Gedicht ist ein Gesangsstück, nur manchen Dichtern (beispielsweise mir) fehlt das Musikgehör. Jetzt mal im Ernst: für mich – und ich glaube auch für andere Schriftsteller meiner Generation – war in ihrer Jugend Gesangspoesie viel wichtiger als alle anderen Kunstgebiete. Abgesehen von etwa der Hälfte der Schulpflichtliteratur, die erste Poesie, von der ich richtig angetan war, waren Lieder von Paul Simon. Sie lösten in mir so eine Welle von Zuneigung aus, dass ich eine Zeit lang zum Zwischenhändler an der illegalen Schallplattenbörse wurde und durch Tausch oder für teures Geld mir schon während der kommunistischen Zeit alle LP, welche das  Duo Simon &Garfunkel herausbrachte, anschaffte. Aber auch einheimische Liedermacher spielten in meiner literarischen Bildung eine große Rolle. Vor allem Mišík, der mich auf Josef Kainar aufmerksam machte, er ist bis heute mein Herzensdichter. Desweiteren Oberpriester der Folk–Musik Vladimír Merta, der seinerzeit jedes Konzert in ein mystisches Erlebnis verwandelte (dies bezeugen alle, die damals seine live Interpretation der Songs Harmonie oder Magisches Prag miterlebten); eine reine Freude und mächtige Seelenweide waren die Lieder von Jarek Nohavica, Pavel Dobeš oder Vlasta Třešňák. Und ich darf nicht den Chanson vergessen – ein Vorbild der Interpretation wohlklingender Worte sind für mich Lieder von der „Königin des tschechischen Chansons“ Hana Hegerová interpretiert (ich denke da eher an Texte von Václav Kopta als von Michal Horáček), aber auch gesungene Gedichte von Žáček, ausgezeichnet interpretiert von Věra Weisarová.