Jan Zbořil

Jan Zbořil (1979) se narodil a žije v Praze. Básník, grafický designer, hudebník. Vydal básnickou sbírku Skříň (Psí víno – edice Stůl – 2010). Jeho texty byly přeloženy do Polštiny a Francouzštiny. Zbořil píše spíše prozaičtější poezii, ale nevyhýbá se ani surrealismu nebo rýmovaným textům (písňová tvorba). Je šéfredaktorem internetového kulturního magazínu Totem.cz. 


Co pro mne znamená zpívaná poezie

Za zpívanou poezii určitě nepovažuju jen zhudebněné texty léty prověřených básníků typu Hraběte nebo Ortena, ale vlastně všechny písně, jejichž text je poetikou nějak nasáklý. Naopak je milé setkat se s čistě písňovými texty, které zní obstojně i bez hudebního doprovodu. To není úplně běžné, protože hudba často dokáže nevýrazné texty zachránit. Textu to s hudebním podkresem prostě sluší. Pokud se ale ke zdařilé hudbě přidá brilantní text, jedná se o kombinaci takřka vražednou, kdy jihnou i drsní dřevorubci. Samozřejmě mám rád zpívanou poezii v její nejčastější formě, totiž folku – a stejně tak jako většina lidí umím nazpaměť hity Wabiho Daňka nebo Vlasty Redla. Zpívaná poezie se zabydlela ale třeba i v rocku a sedí jí to tam. Je příznačné, že frontmeni Jan Sahara Hedl ze skupiny Precedens, Miroslav Wanek z Už jsme doma nebo Petr Fiala z kapely Mňága a Žďorp jsou zároveň přesvědčivými básníky. Když se na to budu chtít ale podívat z druhé strany, to co udělal Jura Pavlica s Hradišťanem s básněmi Jana Skácela na albu O slunovratu dává jeho textům zase úplně nový rozměr. Poezie a hudba k sobě prostě nerozlučně patří a vcelku sympaticky se navzájem doplňují.